„Máš pravdu, už je to dlouho. Ale proč jsem za tebou přišel. Stala se mi taková nepříjemná věc a ty bys mi mohl pomoct. Vezl jsem manželku s dětmi tady na letiště a nechal jsem na autě položenou peněženku, kterou mi někdo ukradnul. Měl jsem tam všechny doklady, peníze i mobil. A já se teď nemám jak dostat do Liberce. Chtěl jsem tě poprosit, jestli bys mi nepůjčil nějaké peníze, abych se dostal domů. Stačilo by mi tisíc, nejlépe 1500 korun“. Já na to, že mu něco půjčit můžu. Vyndal jsem peněženku, otevřu ji a povídám: „Já mám jen dvojku“, on hned reagoval slovy „tak mi pujč dvojku“. To jsem rychle zarazil a říkám: „Hele mluvil jsi o patnácti stovkách, tak já to někde rozměním“. On mi napsal telefon, s tím, že je to pevná linka, protože mobil mu ukradli a že ať mu druhý den zavolám a domluvíme se, jak mi peníze vrátí. Já mu dal patnáct set korun a rozloučili jsme se.

Můj kolega Dan Filjo mi hned říkal, že je to nějaký podvod a ať zkusím na to číslo zavolat. Já ho neposlouchal, ale druhý den jsem to zkusil. Nikdo to nebral. Další den to znovu nikdo nebral, až třetí den jsem se konečně dovolal, abych zjistil, že je to nějaký soukromý byt a že žádného Romana Kotyzu neznají. Volal jsem tedy Liboru Němečkovi a ptal jsem se ho, jestli nemá číslo na Romana Kotyzu, že jsem mu půjčil 1500 korun. A Libor se mě ptá: „Nebyl to takový vyšší blonďák?“. Já hned že to souhlasí a on mi říká: „to ale není Roman Kotyza, ten je menší a tmavovlasý, ten blonďák je místní podvodníček. Kdysi opravdu hrával tenis. To nejsi první, koho takhle dostal. On se vydává za Romana Kotyzu a další lidi a půjčuje si peníze“.

Nakonec jsem mluvil ještě se skutečným Romanem Kotyzou. Ten byl naštvaný, že už mu takhle několik lidí volalo, aby jim vrátil peníze. Každopádně doufám, že nyní už si všichni dáte pozor a že na tohoto tenisového podvodníčka brzy dojde.

Jsem poučen a stálo mě to pouze 1500 korun.

Luboš Štych