Byli jsme domluveni, že tam budeme 3 dny, protože já pak jel na turnaj mužů do Děčína. Po třech pohodových dnech v Bratislavě jsme tedy vyrazili zpět do Prahy. Jeli jsme Markovým autem. V Praze jsem si akorát potřeboval přehodit tenisové věci od Marka do svého auta. Tak otevřu kufr a tam jenom deštník. Říkám Markovi: „Kam si mi dal bag a rakety“. Marek na to, že do kufru. Když jsme se podívali pořádně na zámek od kufru auta, tak jsme zjistili, že nás někdo v Bratislavě vybral a my si toho nevšimli.

No bez raket jet na turnaj je nesmysl, ale já tam jet musel, protože jsem jinému kámošovi slíbil, že ho tam vezmu autem. Takže jsem nasedl do auta, nabral toho kámoše a vyrazil do Děčína. Neměl jsem nic kromě toho, co jsem měl na sobě. V Děčíně jsem se zaprezentoval a začal jsem shánět, jestli někdo nehraje s yonexkama. Samozřejmě nikdo takový tam nebyl.

Říkal jsem si, že tam nebudu dělat pitomce a nasedl jsem do auta a jel zpátky do Bratislavy, kam se mezitím přesunul i Marek Dvořák. Tak jsme s Markem pokračovali v našem pohodovém rozvrhu, přes den bazén, večer pařba.

V neděli v poledne zrovna lezu z bazénu a najednou telefon, volá otec. Tak jsem to zvednul a on na mě: „Kde jsi? Jak jsi hrál v Děčíně?“. Já na to, že jsem ještě v Děčíně, ale že už jsem prohrál ve druhém kole (měl jsem první kolo BYE). Pak přišlo to, čeho jsem se nejvíce bál. Otec povídá: „No, já jsem taky v Děčíně a koukám tady na pavouka. Prý tě tady nikdo od prezentace neviděl“. Došlo mi, že mám pořádnej průšvih. Říkám si v duchu, co s tím? No musel jsem s pravdou ven. Otec si vyslechl moji historku s raketami a nakonec jen řekl: „Počkej doma, to si vyřídíme“. Jo, doma bylo veselo, to si asi dokážete představit.

Ale řekněte, každý přece udělá v životě nějakou tu botu. No a já prostě tyhle věci asi nějak přitahuju:-) Ale pozor, já fakt nejsem žádnej raubíř, já poctivě trénuju. Letos jsme s Jirkou Venclem vyhráli mistrovství ČR ve čtyřhře, tak jsem zvědav, jestli přijde nominace do Davis Cupu od Cyrdy Suka :-). No asi ne.

Jiří Vrbka