Dobrý den, Davide, ještě než se dostaneme k vašemu současnému studiu a aktuální situaci na amerických univerzitách, můžete trochu zavzpomínat na vaše sportovní začátky?
K tenisu mě přivedli rodiče, když mi bylo 5 let. Již od mládí jsem byl veden ke všem možným sportům, takže jsem si jich už vyzkoušel opravdu hodně. Nejvíce mě dodnes kromě tenisu baví fotbálky s ostatními tenisty, florbal, basketbal a poslední dobou i americký fotbal.

Studium na univerzitě v USA byl váš celoživotní sen, nebo jste zvažoval i jiné možnosti pomaturitního vzdělávání?
Můj taťka chtěl, abych šel studovat do Ameriky už při studiu na gymnáziu, ale nakonec to nijak nedopadlo. Myšlenka studia v zahraničí ve mně ale zůstala, takže když jsem se rozhodoval, co budu dělat, až odmaturuji, byla to jedna z možností. První možností byly ale vysoké školy v Praze, pro mě to byly VŠCHT, medicína nebo FTVS, ale ani jedna ze škol by nebyla ideální, aspoň to jsem si myslel, chtěl jsem zkusit něco zajímavějšího­. Několik mých starších kamarádů mi studium v USA také doporučovalo, což byl asi ten stěžejní důvod, proč jsem se pro studium v Americe rozhodl. Nakonec jsme si s rodiči řekli, že to zkusíme a uvidíme, jaké nabídky se objeví. Velké díky také patří manželům Mertovým, protože bez nich by skoro nebylo možné se na univerzitu jednoduše dostat.

Jakým způsobem jste si vybíral univerzitu a co vše by měl student při správném výběru zohlednit?
Když jsem se definitivně rozhodl pro studium v USA, tak jsem vzhledem k výborným referencím okamžitě kontaktoval paní Moniku Mertovou z agentury Stipendia.cz. Podle mého názoru se jedná o velice důležitý životní krok, takže jsem chtěl mít jistotu, že vše proběhne v pořádku a bez komplikací. Samotný výběr školy byl velice zajímavý. Nejdůležitější pro mě ale bylo, abych si sednul s trenérem, takže jakoukoliv nabídku jsem dostal a zamlouvala se mi, vždy jsem si chtěl zavolat s trenérem, jestli si navzájem sedneme. S výběrem školy jsem začal až velice pozdě – v prosinci mého maturitního ročníku, ale měl jsem štěstí, že jsem dostal poměrně hodně nabídek. Z toho plyne zkušenost, že na rozhodnutí pro studium v USA není nikdy pozdě, ale všem ostatním, kteří tuto možnost stále zvažují, bych doporučil začít mnohem dříve! Nakonec jsem si vybral Wayne State University v Detroitu, v Michiganu. Jsem nesmírně rád, že jsem šel na tuto školu. Rád bych tímto vyvrátil mýtus o Detroitu, Chicagu a podobných městech a jejich pověsti „měst duchů“. Detroit je krásné město, jsou tam obrovské možnosti, spousta věcí, které tam člověk může dělat. Ano, jsou tam i nebezpečné čtvrti (což ale najdete všude v Americe), do kterých není důvod chodit. Takže se na škole i v okolí cítím naprosto bezpečně a spokojeně.

Můžete prozradit něco ohledně přijímacího řízení na americké univerzity?
Základem jsou zkoušky SAT a TOEFL. Na tyto zkoušky bych určitě všem doporučoval začít se připravovat co nejdříve a přistupovat k tomu velice zodpovědně. Určitě bych doporučil si zakoupit nebo půjčit oficiální učebnice a dělat si hodně testů nanečisto. U mě také pomohlo se dívat na hodně seriálů nebo filmů, a hlavně hodně číst, což je velká náplň těchto zkoušek. Postupně jsem se dopracovával k těžším a těžším textům a mé výsledky díky tomu byly velice solidní. Kromě těchto zkoušek je ale zapotřebí spousta dalších věcí, jako je vízum, aplikace na školu a tak dále. Určitě bych to nedoporučoval dělat sám.

Vzpomenete si ještě na vaše začátky v USA?
Do Ameriky jsem letěl několik dní před začátkem semestru, abych se aklimatizoval na tamější podmínky, a také se trošku rozkoukal po škole a městě a mohl si koupit věci, které potřebuji. Začátku jsem se trochu bál, ale bylo toho tolik na práci a tolik nových věcí, které vstřebat, že na stýskání ani nebyl čas. Prvních pár měsíců bylo opravdu náročných. Tým mě ale přijal velice vřele, hned jsem se cítil, že už všechny znám několik let, trenéři se nám také snažili pomáhat. Po týdnu začala škola, což byl lehký šok. Rychle jsem si ale zvyknul na jejich způsob výuky a zpětně musím říct, že první rok studia byl poměrně jednoduchý v porovnání s dalšími semestry. Po prvním roce se však škola hodně ztěžuje a už to začíná být velice náročné, aspoň tedy pro mě. Studuji biochemii a molekulární biologii, takže předměty jsou exponenciálně náročnější a vše se na sebe nabaluje. Jiné obory ale bývají jiné, záleží na konkrétním oboru. Jedna z velkých výhod je spousta mimoškolních aktivit a zapojení studentů i mimo školu. Způsobů, jak se zapojit do dění na celém kampusu i mimo něj je nespočet. Může to být přidání se do všemožných klubů, spolků, uskupení, týmů, rozšířené je dobrovolnictví (bezplatná pomoc růtným komunitám), chození na sportovní zápasy a závody jiných týmů, různé speciální dny, oslavy nebo festivaly. Bohužel momentálně kvůli pandemii jsou všechny akce buď zrušeny nebo přesunuty online. Také se jde zapojovat v rámci školy. Každý tým má svého zástupce z řad studentů-atletů, kteří spolu diskutují o tom, co je na škole potřeba zlepšit a poté to přednáší řediteli školy. Jsem členem a mohu říct, že to je velká zkušenost. Také jsem s dalšími studenty začal program na zlepšení mentálního zdraví studentů, v rámci čehož právě publikujeme první knihu. 

Můžete zhodnotit vaše studijní a sportovní zkušenosti v Americe?
Sport a studium hodnotím velice pozitivně. Týmová atmosféra a vše kolem tenisu je úplně něco jiného než v Česku. Všem kamarádům, u kterých možnost studia v USA připadá v úvahu to určitě doporučuji zkusit! Myslím si, že to je perfektní životní zkušenost a také možnost, jak skloubit dohromady studium a sport. Na druhou stranu cesta za oceán není pro každého, někdy to může být psychicky náročné. Je tedy potřeba to dobře zvážit a následně se co nejlépe rozhodnout, zda do toho člověk chce opravdu jít. Minulou sezonu jsme vyhráli naší konferenci i konferenční turnaj, což byl největší úspěch tenistů za posledních 31 let. Byl to opravdu super zážitek, podpora ze strany školy a realizačního týmu byla obrovská. Jako odměnu za výhru jsme od školy obdrželi prsten, což byl super pocit a motivace do dalšího tréninku.

Prozradíte něco z vašich plánů do budoucna?
Momentálně studuji bakaláře, hotovo bych měl mít za rok a půl, a za další rok a půl bych si chtěl dodělat i magistra. To mi bylo umožněno díky tomu, že jsme dostali rok tenisu navíc, protože naše sezona byla kvůli pandemii zrušená. Jinak se plánuji co nejvíce zapojovat do školních aktivit, soustředit se na chemický výzkum, který budu teď dělat, a hlavně si ještě chci užít 3 zbývající sezony na kurtě i mimo něj. Po vysoké škole zatím nevím, myšlenek je spousta, ale uvidím, co přinese budoucnost, je těžké cokoliv plánovat, zvlášť v této době.

Na závěr se ještě vrátíme k aktuální situaci v USA a na vaší škole. Jak se vyvíjela bezpečnostní opatření a následná omezení? 
Pandemií covidu byla tvrdě postižena celá Amerika, takže samozřejmě i vysoké školy, což znamená i studium a sporty. Bylo nám oznámeno, že podzimní sportovní aktivity byly všechny zrušeny. Tenis je naštěstí jarní sport, takže nám toho kromě několika turnajů moc neuteče. Ostatní sporty jsou ale postiženy více a bude se řešit, jestli také dostanou rok sportu navíc nebo jestli se odehrají na jaře. Většina škol nabízí předměty online, takže není nutná přítomnost studentů na kampusu. To je i náš případ. Trenér dal všem mezinárodním studentům na vybranou, jestli přiletí nebo zůstanou v Evropě, všichni zůstávají v Evropě, včetně mě, což mi za současných podmínek přijde jako rozumné rozhodnutí. Online studium může být někdy kvůli 6-ti hodinovému časovému posunu náročné, minulý semestr se mi stalo, že jsem měl hodiny i zkoušky až do dvou ráno. Na tento podzimní semestr jsem si dal pozor, abych si předměty dal dopoledne nebo dřív odpoledne amerického času. Někdy to ale bohužel nejde, takže i teď na podzim budu mít některé předměty až do jedné ráno. Každá škola zvolila jiný postup, ale co vím od kamarádů, většinou je možnost si předměty vzít online a na podzim zůstat doma, což bych i doporučoval. Pevně věřím, že situace v lednu už bude mnohem lepší a vše bude probíhat bez nějakých velkých omezení. Je ale jasné, že studium v Americe v nejbližších měsících/semestrech nebude jako dřív.  
Davide, děkujeme za rozhovor a přejeme především pevné zdraví a hodně úspěchů.