Skvělý rok na univerzitě má za sebou také Pavel Motl, další z našich respondentů a klientů agentury Stipendia.cz, který se s námi podělil o své zážitky a zkušenosti ze své cesty za studiem do Spojených států amerických.

Dobrý den, Pavle, přestože máte za sebou velice úspěšný rok na Middle Tennessee State University, začněme náš rozhovor tím, jak jste se k tenisu vůbec dostal.
Svou první tenisovou raketu jsem dostal k 9. narozeninám a tím se také odstartovala má tenisová kariéra. První tréninky jsem absolvoval ve svých rodných Pršticích pod vedením trenéra Petra Urbana. Měli jsme tehdy skvělou partu kluků, která měla chuť se hýbat, a proto jsme pravidelně kromě tenisu hrávali také florbal. Každý týden jsme také pod vedením mého táty absolvovali různá cvičení s prvky gymnastiky a díky mnoha pohybovým aktivitám jsem si začal pěstovat lásku ke sportu, která mě dosud neopustila. Ze všech sportovních aktivit, které jsme u nás na vesnici absolvovali, mě nejvíc nadchnul tenis. Později jsem začal dojíždět na tenisové tréninky do Brna na Moravskou Slávii, kde jsem později trávil i celé dny a tento klub se pro mě stal druhým domovem. Ve 14. letech jsem udělal další velký krok ve své tenisové kariéře, začal jsem trénovat ve Spartě Praha, kde jsem objevil úplně jiný svět tenisu. Motivace pro zlepšení se najednou několikanásobně zvětšila, když trénujete vedle Tomáše Berdycha nebo Petry Kvitové. V době, kdy jsem přišel do Sparty by mě ani nenapadlo, že za pár let proti nim budu v rámci tréninku stát na druhé straně kurtu. Po několika letech trénování na Spartě jsem se vyhoupnul až do špičky ve svém ročníku. Objížděl jsem ITF turnaje do 18. let a dostal jsem se na 101. místo na světě. Po přechodu do dospělých jsem zkoušel i turnaje Futures a největší úspěch na světové úrovni pro mě přišel relativně brzy, když jsem na jednom z prvních turnajů dokázal uhrát bod do žebříčku ATP. V tu chvíli jsem si myslel, že vše půjde hladce a bodů bude přibývat a přibývat, ale bohužel, realita byla jiná. Po tomto turnaji přišel útlum, změna trenéra, výsledky i hra najednou upadly. Později se navíc dostavilo zranění, které mě vyřadilo skoro na celou sezónu úplně ze hry. Tenisově to pro mě bylo zřejmě nejtěžší období v mé kariéře, ale dobu, během které jsem nemohl hrát, jsem využil na dokončení školních povinností. Možná i povedená maturita ve mně částečně odstartovala myšlenky na pozdější studium vysoké školy. Po maturitě jsem se vrátil na kurty, jenže po dlouhém výpadku moje hra nebyla optimální a na kurtu jsem se vyloženě trápil. Nejhorší na tom všem byl fakt, že jsem ani neměl chuť vyhrávat a neměl jsem vnitřní sílu otáčet zápasy, ve kterých jsem prohrával. Po pár takových turnajích jsme si doma s rodiči sedli a rozmýšleli moje další životní kroky.

A zde se zrodila myšlenka Vaší cesty za studiem do USA?
S nápadem vlastně tenkrát přišla moje máma, která se zúčastnila semináře agentury Stipendia.cz, kde paní Mertová mluvila o možnostech studia v USA pro české sportovce a především o sportovních stipendiích. Já jsem se univerzitám v USA celou svoji kariéru bránil. Mezi tenisty, tedy mezi kterými jsem se pohyboval já, neměl univerzitní tenis moc pozitivní ohlasy. Během své juniorské kariéry jsem dostával nabídky od různých škol po celé Americe, ale nikdy jsem jim nepřikládal žádný větší význam a v mnoha případech jsem zprávy od univerzitních trenérů vůbec nečetl. Když si na to nyní vzpomenu, musím se sám nad sebou jen pousmát… V mých očích odchod na univerzitu znamenal konec s vrcholovým tenisem a herní propad o několik tříd níže. Jak už to ale v životě bývá, člověk své názory postupem času mění. Po rozhovoru se svými rodiči a vyhodnocení dalších možných variant jsem se rozhodl, že se o studium na univerzitě začnu zajímat více. Spojil jsem se s paní Mertovou a její agenturou, která pomáhá s hledáním vhodné školy, celým procesem včetně přijímacího řízení a všech potřebných náležitostí.

Už jste byl tedy v tuto chvíli rozhodnutý, že chcete do USA. Co jste od studia za oceánem očekával?
Moje požadavky byly jasné – dostat se na školu, kde tenis bude prioritou. Jediný problém byl v tom, že rozhodnutí odejít na univerzitu do USA jsem udělal v době, kdy už jsem měl téměř půl roku po maturitě. Většina hráčů už před vstupem do závěrečného ročníku na střední škole má jasno, jestli po maturitě chce studovat univerzitu v zahraničí nebo ne. Já jsem během studia střední školy tuto variantu neřešil a kvůli tomu jsem musel svůj nástup odložit až na podzim následujícího roku. Další problém byl v tom, že pokud hráč odchází na univerzitu s roční prodlevou, nesmí se půl roku od úspěšné maturitní zkoušky zúčastnit žádné soutěžní tenisové akce. Pro mě to znamenalo, že od října až do nástupu na univerzitu jsem neodehrál ani jeden soutěžní zápas. Čekání bylo dlouhé, ale vyplatilo se.

Co jste zohlednil při výběru univerzity?
Výběr školy je asi to nejdůležitější rozhodnutí pro všechny sportovce, kteří jdou do USA. V mém případě byl problém s tím, že jsem neodešel hned po maturitě. Několik škol o mě tedy ztratilo zájem, protože očekávaly, že mi organizace NCAA, která rozhoduje o veškerém dění v univerzitních sportech, vezme podle pravidel jeden rok hraní tenisu na univerzitě právě kvůli pozdějšímu příchodu. I přes tuto nepříjemnost, jsem dostal od paní Mertové seznam více než třiceti škol, které mě chtěly i přesto, že bych za ně jeden rok nemohl hrát žádné zápasy. Ze všech nabídek jsem si nakonec vybral Middle Tennessee State University. V tomto týmu působil v tu dobu i můj kamarád ze Španělska, se kterým jsem se dříve potkával na juniorských turnajích. Ten mi dal dobré reference jak na úroveň tenisu na této škole, tak i na celý tým včetně trenéra. Začátkem listopadu jsem se prostřednictvím paní Mertové spojil i s hlavním trenérem, který mi dal oficiální nabídku ohledně výše stipendia. Domluvili jsme se a začalo nekonečné vyřizování všech potřebných náležitostí.

Jak probíhalo Vaše přijímací řízení a celý proces odchodu do USA?
Podmínkou k přijetí na školu je splnění testů z angličtiny, ale každá škola má jiná kritéria a požadavky. Záleží tedy nejen na školních výsledcích ze střední školy, ale také na těchto výsledcích vstupních testů. Já jsem potřeboval test TOEFL, který je z angličtiny a test SAT, kde je kromě angličtiny také z matematiky. Na oba testy jsem se připravoval tak, že jsem si zkoušel různé varianty těchto testů z minulých let. Moje znalost angličtiny byla na úrovni české střední školy, ale na přípravu jsem si vzal více času. S celým procesem přijímacího řízení mi pomáhala paní Mertová, takže vše bylo systematické a bez vážných komplikací. Postupně jsem se tedy dopracoval až k studentskému vízu a povolení k vycestování do USA. Zároveň jsme také řešili záležitosti se školou ohledně ubytování, zdravotních prohlídek apod. Celou dobu jsem byl od trenéra univerzitního týmu průběžně informován o výsledcích družstva, dostával jsem fotky a videa a už jsem se nemohl dočkat, až budu součástí týmu.

Vzpomenete na Vaši první cestu do USA a úplné začátky?
I když jsem nemohl hrát téměř rok žádné turnaje, měsíce utíkaly velmi rychle a najednou bylo 20. srpna 2018 a stál jsem na letišti v objetí rodičů a přítelkyně. Tohle pro mě bylo na tom všem to nejhorší. Byl jsem zvyklý trávit dny a týdny mimo domov, ale tohle odloučení bylo jiné. Nikdy před tím jsem v USA nebyl. Kromě jednoho kamaráda ze Španělska jsem tam neznal vůbec nikoho. Stojíte na letišti s jedním obrovským kufrem plným všelijakých věcí a vůbec nevíte, co je před vámi. Necháváte za sebou všechny, které milujete a vydáváte se do neznáma. Perou se ve vás pocity zvědavosti, obav, radostí i nejistoty…

Teď už je to víc jak rok od mého prvního kroku na americkém kontinentu, ale asi na to nikdy nezapomenu. Najednou se dívám všude kolem sebe, jak je všechno větší a jiné, než na co jsem byl dosavadních 20 let zvyklý. Najednou zjistím, že angličtina, jak jsem ji znal ze školy, je úplně jiná angličtina, než jakou se v USA mluví. Během prvních dnů na univerzitním kampusu jsem se několikrát ztratil. Tehdy mi přišlo, že ty budovy jsou všechny stejné a že přece není možné, že tohle celé je jenom jedna škola. Dnes už vím, že oproti těm největším kampusům v USA je naše Middle Tennessee State University s 25 tisíci studenty stále malá.   Jak jste zvládal první dny ve škole?
První dny ve škole jsou pro každého náročné. Je to stejné, jako když jdete první den do nové školy kdekoliv jinde na světě. Nikoho tam neznáte, a pokud jste introvert jako já, dlouho vám trvá, než se rozmluvíte. Časem si ale najdete svůj každodenní režim a zjistíte, že když dáváte během vyučování pozor a vnímáte, co učitel říká, ušetříte tím spoustu času na přípravě do školy. Hodně záleží také na uspořádání volného času. Vzhledem k tomu, že tréninky a vyučování na sebe navazují, je potřeba si vyčlenit každý den alespoň hodinu na splnění domácích úkolů, kterých je v každém předmětu hromada. Na většině škol také existuje možnost online vyučování, ale u nás jsou každý semestr maximálně dva online předměty. Funguje to tak, že místo chození do třídy si třeba ve svém pokoji zapnete počítač a veškeré úkoly, testy nebo projekty, které jsou potřeba k absolvování daného předmětu, splníte online. Možnost online vyučování je výhodná zejména v jarním semestru, kdy se často cestuje na tenisové zápasy a ve škole zameškáte hodně hodin. Velký důraz se klade na prospěch. Je potřeba si svoje známky hlídat a rozhodně se nevyplatí vynechávat vyučování jen proto, že se vám prostě nechce. Učitelé a trenéři spolu každodenně komunikují a jakmile nastane problém, okamžitě si vás trenér zavolá a danou věc s vámi prodiskutuje. Je také důležité udržovat si svoje GPA nejníže na úrovni 3.0. Pokud se dostanete pod tento limit, organizace NCAA vám zakáže veškerou reprezentaci vašeho týmu a hrozí vám i ztráta stipendia. Naopak, pokud jsou vaše školní výsledky vynikající, můžete kromě sportovního stipendia získat i stipendium akademické.

Můžete také prozradit nějaké zajímavosti z Vašeho tenisového týmu?
V našem týmu máme pro sezonu 2019/2020 10 hráčů, z toho 7 nás je z Evropy. Možná právě tohle trochu více pomáhá v utužování kolektivu, protože si myslím, že k sobě máme trochu blíž, než ke spoluhráčům z Austrálie nebo z USA. Náš trenér, Jimmy Borendame, je velmi pracovitý a emotivní. Každý den se snaží přijít s nějakou novinkou, na které můžeme pracovat a jak on říká, alespoň o trošičku se každý den zlepšit. Líbí se mi jeho zarputilost a odhodlanost nás posouvat výkonnostně na vyšší úroveň. Je důležité trenéra poslouchat, ale taky přijít se svými vlastními názory a přispět do diskuze, která je součástí každého tréninku.

Popište nám prosím běžný den studenta-sportovce na univerzitě v USA. Jakým způsobem zvládáte školu a tréninky?
Se začátkem podzimního semestru začínají tenisové tréninky, ale hlavní tenisová sezona začíná až od ledna. Na podzim se hlavně trénuje a poznáváme se herně se spoluhráči. Každá škola má jiný turnajový plán. U nás hraje každý hráč na podzim alespoň tři turnaje, což je velký rozdíl oproti jarní sezóně, kdy je jeden zápas za druhým a cestuje se po celé Americe. První dva týdny se kvůli pravidlům NCAA může trénovat maximálně 8 hodin týdně, včetně posilování a kondičních tréninků. Od třetího týdne to ale začíná naplno. Vstávání skoro každý všední den v 5:30 na první část tréninkového dne, většinou běhání na kurtu. Po první fázi je na řadě škola, kde každý hráč má svůj rozvrh upravený podle sebe. Já mám radši vždy veškeré vyučování během dopoledne, protože po obědě následuje týmový tenisový trénink o délce 2–3 hodiny. Po této druhé tréninkové fázi je ještě finální část v posilovně. Tréninkový den končí kolem 6. hodiny odpoledne. Po večeři už je tělo většinou hodně unavené, ale je potřeba udělat úkoly do školy na další den. Do postele nejpozději v 10, protože další den je úplně stejný jako ten předchozí. Takhle nějak vypadá tenisová univerzitní sezona. Hodně trénování, málo odpočinku, skoro žádný volný čas.

Dá se nějakým způsobem srovnat americký univerzitní tenis s naším tenisovým prostředím?
Univerzitní tenis je hodně soutěživý. Je to naprosto jiná kultura než zápasy okruhu Futures, na které jsem byl zvyklý. Pravidla univerzitního tenisu jsou také velmi odlišná od klasického tenisu u nás. Při servisu se hraje tzv. no let, takže pokud se míč dotkne pásky a spadne do kurtu tak se pokračuje ve hře. Největší rozdíl je asi v počítání skóre. V singlu i v deblu se hraje systémem no ad. Tohle pravidlo je velmi ošemetné zejména v singlu a je potřeba tomu uzpůsobit styl hry. Další rozdíl oproti klasickým pravidlům je ve čtyřhře, která se hraje pouze na jeden set. Celkově je univerzitní tenis velmi rychlý. Klasické mezi-školní utkání vypadá následovně: k vítězství je potřeba získat minimálně čtyři body. Začíná se třemi čtyřhrami. Tým, který vyhraje dvě čtyřhry, získává jeden bod a třetí čtyřhra se okamžitě přeruší, pokud se ještě hraje. Po čtyřhrách následuje 5-ti minutová přestávka a pokračuje se dvouhrami, kde se hraje šest utkání. Pokud tým získal jeden bod ze čtyřhry, potřebuje k celkové výhře vítězství ve třech singlech. Jakmile jeden z týmů dosáhne čtyř bodů, všechny ostatní rozehrané zápasy se přeruší a zůstanou nedohrané. Minulou sezonu se mi stalo, že jsem nedohrál tři zápasy po sobě. Už jsem viděl i případ, kdy se nedohrál zápas, přestože jeden z hráčů měl matchball. Ano, i to se v univerzitním tenise stává…

Nyní je možná ta pravá chvíle se zeptat na velký úspěch Vašeho tenisového družstva během minulé sezony, který jsme zmínili v samém úvodu našeho rozhovoru.
Moje první sezóna na Middle Tennessee nezačala moc dobře, párkrát jsme těsně prohráli s týmy, které jsme měli porazit, ale všechno jsme si vynahradili na závěrečném konferenčním turnaji. Všechny školy jsou rozdělené do jednotlivých konferencí podle toho, v jakém státě nebo regionu leží. Vítězové konferencí pak postupují na závěrečný turnaj, kde se utká 64 nejlepších Amerických univerzit. Nám se podařil úžasný úspěch, protože jsme konferenční turnaj vyhráli poprvé v historii naší školy. Byl to pro mě jeden z nejlepších tenisových zážitků, na který nikdy nezapomenu. Všechno bylo navíc umocněno tím, že jsem vyhrál rozhodující dvouhru 7:5 ve třetím setu. Je to úžasný pocit, když vidíte vaše spoluhráče, trenéra a spoustu fanoušků, jak se raduji, a jsou šťastní, že se nám podařilo vyhrát nejdůležitější turnaj sezóny. Pro tyhle okamžiky se tenis hraje a pocity po takové výhře jsou nepopsatelné. Američané umí ocenit úspěch, a proto každý vítěz konference dostane také prsten s logem školy a vlastním jménem. Je to úspěch, který se nepovede každému, a velmi si vážím toho, že jsem svůj první prsten vyhrál hned ve své úvodní sezóně na Middle Tennessee.

Určitě jste již přemýšlel nad tím, zda bylo Vaše rozhodnutí ohledně studia v USA správné. Jak to tedy vidíte s odstupem času?
Když zpětně zhodnotím svoje rozhodnutí odejít na univerzitu do USA, myslím si, že to byl správný krok vpřed. Jsem přesvědčený o tom, že kdybych tehdy zůstal v Česku, tenis už bych hrál pouze rekreačně. Rodiče by už nadále nemohli přispívat obrovské částky na tréninky, turnaje, a vůbec na veškerý servis a vybavení, které je potřeba k profesionálnímu tenisu. Možnosti, které mám díky univerzitě v USA, jsou obrovské. Myšlenka, že odchod na univerzitu ublíží mému tenisu, je naprosto mylná. Naopak, myslím si, že jsem se za svou první sezonu, kterou jsem v USA strávil, zlepšil jak po herní, tak po mentální stránce. Dokázal jsem si to i během letních turnajů v ČR, kde jsem hlavně mentálně zvládl zápasy, které bych ještě před rokem nedokázal vyhrát. Právě ta mentální odolnost a ochota, zůstat na kurtu o nějakou tu minutu navíc a odejít z něho vítězně, to byly moje slabiny, které díky pobytu v USA neustále zlepšuji. Netvrdím, že odchodem na univerzitu do USA se z vás hned stane světový hráč. Stále moc dobře vím, že profesionální tenis je ještě na jiné úrovni a většina světových hráčů si svoji cestu do světového tenisu našla bez univerzity. Jsem však přesvědčený o tom, že nadprůměrní hráči, ať už v ČR nebo kdekoliv jinde na světě, kteří nemají ideální finanční zázemí a podmínky na to, aby si platili svého vlastního trenéra, mají šanci se do světového tenisu dostat i přes univerzitní soutěž v USA. Získat částečné nebo plné sportovní stipendium vám umožní využívat naprosto nepředstavitelné podmínky, které bychom v Česku jen velmi těžko hledali. Odchod na univerzitu proto neznamená konec s vrcholovým sportem. Je to pouze další cesta, která už se mnohým osvědčila jako ta správná.

Pavle, děkujeme za Váš čas a ochotu podělit se o své zkušenosti. Přejeme nejen Vám, ale celému tenisovému družstvu Middle Tennessee State Universityminimálně stejně úspěšnou sezonu, jako byla ta uplynulá.

---

Agentura Stipendia.cz nabízí své služby na českém trhu již od roku 2005 a od samého počátku její činnosti je jejím hlavním cílem zajistit svým klientům studium na univerzitách v USA s možností získání sportovního nebo akademického stipendia. Během této doby se agentuře Stipendia.cz podařilo zajistit studium v USA stovkám spokojených klientů nejen z ČR, ale z celé EU, z nichž velice významné procento tvoří právě vyznavači bílého sportu. Nespornou výhodou pro práci agentury Stipendia.cz je osobní zkušenost s americkým univerzitním systémem a s možností využití stipendia. Veškerá činnost agentury směřuje především k tomu, aby bylo vyhověno konkrétním požadavkům klientů ohledně budoucího studia, tzn. studijního oboru, umístění univerzity, výše stipendia, sportovních možností, aj.

Kontaktní informace:
Ing. Monika Mertova, MBA
agentura Stipendia.cz
Mahenova 6B
Brno 602 00

Czech Republic
Tel: 00420 608765674
E-mail: info@stipendia.cz
www.stipendia.cz