Druhý den turnaje přestaly Fassimu jít hodinky. Každému druhému člověku by to bylo více či méně jedno, ne tak Fassimu. Bez hodinek byl celý nesvůj a rozhodl se, že půjde někam do obchodu sehnat baterku do svých „rolexek“. Ale uznejte sami, aby běloch menší postavy šel shánět po Bronxu baterku do hodinek, to zní jako námět na nízkorozpočtový horororový snímek. Fassi ale byl po dvou dnech bez hodinek psychicky na dně a že jde.

Nejdříve se šel zeptat ochranky u vchodu, jestli v Bronxu někde sežene baterku do svých hodinek a dvoumetrový ozbrojený černoch mu na to jen řekl:“I wouldn’t go there – já bych tam nešel“. Ale Fassi se nenechal odradit a vyrazil.

Samozřejmě se snažil být opatrný a nenápadný. Jakmile se proti němu blížil nějaký gang, tak nenápadně přešel na druhou stranu ulice. Nakonec se dostal do obchodu, kde tyto věci prodávali. Vešel a zrovna tam byla kromě prodavačky ještě jedna žena, která se snažila prodavačce prodat zlatý řetěz. Prodavačka ho ale nechtěla odkoupit, tak žena vytáhla nůž a pohrozila jím prodavačce. Jakmile prodavačka tedy odbavila tohoto zákazníka, byl na řadě Fassi se svojí baterkou do hodinek.

Já mezitím umírala strachy, že se Fassimu něco určitě stane. Po nekonečných dvou hodinách utrpení vidím, jak se blíží Fassi s fungujícími hodinkami na ruce a usmíval se tak, jak ho všichni známe.

Holt asi když jste trenérem ženského tenisu, tak nějaký Bronx je procházka růžovým sadem :-)

Sandra Kleinová