Zjistil jsem si, jaké jsou požadavky na uchazeče a začal se poctivě připravovat. Hodně času jsem trávil ve Stromovce, kde jsem na Olympu trénoval atletiku a také gymnastiku. Byla tam tehdy stará hrazda, na které jsem se pokoušel udělat sklopku. To je takové to cvičení, kterým začíná většina sestav na hrazdě. U profesionálů to vypadá zcela jednoduše, ale pro tenistu je to celkem těžká písemka. Kromě toho jsem chodil plavat, abych se alespoň naučil vydechovat do vody a byl schopen uplavat 100 metrů.

Přijímací zkoušky tehdá sestávaly ze sportovní části a ústního pohovoru. Sportovní část byla rozdělena do dvou dnů. První den bylo na pořadu plavání a gymnastika, a druhý den kolektivní sporty a nakonec atletika.

Nadešel den „D“ a rád bych řekl, že jsem byl připraven, ale to jsem rozhodně nebyl. Začínalo se plaváním někde blízko Vokovic – sídla pražského FTVS. Byl to bazén 25m, takže jsme plavali 4 bazény. Odstartovali jsme, první dva bazény to celkem šlo, ale pak už začaly síly rychle ubývat a s každým tempem to bylo horší a horší. Když jsem doplaval, byl jsem zcela vysílen. Sdělili mi, že z maximálního počtu 100 bodů můj čas odpovídá zisku 15 bodů a že mi 10 bodů strhávají za styl (netvrdím, že neoprávněně). Začátek to nebyl nejlepší, ale horší bylo, že v tom bazénu nebyly schůdky ven. První ani druhý pokus se vzepřít v rukou a vyhoupnout se na břeh nevyšel. Nakonec se mi ani nevím jak podařilo se vysápat z bazénu. Když jsem se roztřesenou chůzí belhal do sprch, zaslechl jsem jen „…tak za hodinu v Tyršově domu na gymnastiku!!!“

Už po plavání za 5 bodů jsem nabyl dojmu, že diplomovaný trenér ze mě nebude. Ale říkal jsem si, že ty přímačky dokončím. Takže jsem sednul na tramvaj a jel na gymnastiku. Po krátkém rozcvičení jsem zjistil, že úspěchem bude kotoul vpřed, protože sklopka v mém stavu byla sci-fi. Začínalo se sestavou na hrazdě.

Překvapivě mi vyšel výmyk i podmet, ale sklopka opravdu nevyšla, takže hrazda byla za 0 bodů. Další byla stojka, kotoul vpřed a vzad. To bylo v pohodě za 15 bodů z 25. Pak byl na řadě přeskok koně na dél. Na to v životě nezapomenu. Při přeskoku koně je potřeba se na skokánku odrazit a při přeletu koně rozkročmo se od koně rukama odrazit a pak dopadnout na nohy na žíněnku položenou za koněm. Stálo nás v řadě asi deset a já byl třetí. První chlapec byl značně nervózní, což při přeskoku koně není dobré. Rozeběhl se, ale nevím co se stalo, ale ten nešťastník se zapomněl odrazit a v plné rychlosti narazil přímo do koně. Sesunul se k zemi a odnesli jsme ho do šatny.

Další byl na řadě takový typický lehký atlet. Vůbec nevypadal nervózní. Naopak byl hrozně nabuzený, pořád se plácal po stehnech. Rozběhl se velice dynamicky a na skokánku se neuvěřitelně odrazil (asi měl stále v hlavě nevydařený odraz toho chudáka v šatně). Odrazil se však příliš energicky, takže pokus o dohmátnutí rukama na koně nevyšel a on přeletěl celého koně a dopadl naplocho na žíněnku. Tak jsme ho zase odnesli do šatny. Lektor, který zapisoval výsledky se chytal za srdce a vypadalo to, že za chvilku poneseme do šatny i jeho. Potom jsem byl na řadě já. Ne, nestalo se mi nic dramatického, normálně jsem to skočil.

Druhý den byl ve znamení kolektivních sportů a atletiky. V kolektivních sportech jsem také nebyl nijak zvlášť úspěšný. Dvoutakt u basketu nebo podání u volejbalu jsem zvládnul, ale vždy mi strhli něco za styl :-). Těšil jsem se na fotbal, ale tam mi bohužel nikdo nepřihrál, takže zase nic moc. Pak přišla na řadu atletika. Přetrpěl jsem skok do výšky, vrh koulí a byl jsem zvědav, jak zaběhnu 1500m. Byla to poslední disciplína v pravé poledne samozřejmě v obrovském vedru. Nakonec to bylo to jediné, co jsem měl za plný počet bodů a čas 4min 40sec.

Za hodinku už začínaly na FTVS ve Vokovicích ústní zkoušky. Cestou na tramvaj jsem si spočítal získané body ze sportovní části, byla to jednoduchá matematika. Vyšlo mi, že i při zisku maximálního počtu bodů na ústních, se stejně nedostanu. Měl jsem obrovskou žízeň, kterou jsem při čekání na tramvaj zahnal 2 pivy u stánku. Takto posílen jsem dorazil na ústní, kde byla poměrně legrace.

Vytáhl jsem si otázku „Fair play“, zřejmě jednu z jednodušších, ale já byl schopen k tomuto tématu říci jen to, že ve fotbale jsou fauly zezadu a fauly bez míče opravdu nefér:-)Zkoušející chtěl zřejmě slyšet o založení různých mezinárodních organizací, ale při krátkém pohledu do papírů s mými výsledky pochopil, že mě nemusí trápit další otázkou a dal mi „plných“ 40 bodů z maximálních 280 bodů.

A tak skončil můj sen o studiu na Fakultě tělesné výchovy a sportu.

Nakonec jsem vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a po ukončení studia jsem se k tenisu vrátil.

Lukáš Březina