Až do finále procházely nasazené jedničky Krejčíková se Siniakovou turnajem doslova jako nůž máslem, od prvního kola až po semifinále neprohrály jediný set. Až kazašsko-brazilské duo jim pořádně zatopilo.

Danilinová s Haddad Maiaovou se daly dohromady až letos, senzačně ovládly turnaj v Sydney a skvěle odehrály i finále Australian Open. České duo po hodině hry ztratilo první set a muselo si pořádně hrábnout, aby finálové klání nakonec převrátilo na svou stranu.

„Byl to opravdu těžký zápas. Ony hrály vážně dobře. Tlačily nás a my jsme jim ze začátku nemohly vnutit naši hru. Všechno vracely zpátky, takže to bylo těžké. Ale vydržely jsme bojovat a snažily jsme se navzájem si pomáhat a podporovat se,“ popisovala na pozápasové tiskovce unavená ale zato spokojená Siniaková. „Byl to velmi těsný a dlouhý zápas,“ souhlasila s parťačkou Krejčíková. „Je úžasné, co jsme všechno na kurtu předvedly. Jsem šťastná, že jsme to my, kdo nakonec pozvedl trofej,“ dodala.

První sadu Češky ztratily v tiebreaku, hned v prvním gemu druhého setu si však zvedly sebevědomí brejkem, který jim nakonec stačil k vyrovnání na 1:1 na sety. V rozhodující sadě se pak projevily bohaté zkušenosti české dvojice z velkých finálových bitev. Krejčíková se Siniakovou začaly poprvé v utkání své soupeřky výrazněji přehrávat, důležité výměny se většinou přikláněly na jejich stranu, z čehož rezultovaly dva brejky a vedení 5:2.

Jenže přeci jen se dostavila ještě jedna zápletka. Soupeřky totiž dokázaly prolomit servis Siniakové a snížily na 4:5. „Ale nebály jsme se, že to nevyjde, jen jsme bojovaly, snažily jsme se vyhrát každý míč. Neměly jsme to v hlavě, byl to jen boj,“ odmítla Siniaková, že by zádrhel v koncovce utkání zkušenou dvojici jakkoliv rozhodil.

Skutečnou lahůdkou celého zápasu pak byl jeho závěrečný míček, hned první mečbol českého páru. Odehrála se poměrně dlouhá výměna, během níž vystřihla Krejčíková tři dokonalé loby. Ten třetí z nich byl nakonec titulový. Danilinová se po vysokém míči sice natahovala, ale marně. Míček ji po odrazu těsně před základní čarou přeskočil. A česká radost mohla vypuknout.

„Trenér (Aleš Kartus) ten mečbol nazval Vysoké Tatry,“ rozesmála se Krejčíková. „Takhle jsem hrála, když jsem byla v kategorii do dvanácti let, protože holky byly dost malé, když jsme tehdy hrávaly. Hrály jsme na kurtech, které neměly tolik místa za základní čarou, možná tak tři metry. Takže když jsem hrála míče takovými loby, tak odskočily až za plot,“ zavzpomínala na své začátky tenistka z Ivančic. „Tímhle mě ničila,“ potvrdila s úsměvem na tváři její vrstevnice Siniaková.

Sbírka grandslamových trofejí dvojice K+S se po úspěšné australské misi rozrostla už o čtvrtý kousek. Roland Garros (dvakrát), Wimbledon, k tomu zlato z olympiády či Turnaj mistryň, to všechno už šikovné Češky dokázaly společně vyhrát. Do sbírky už jim tedy chybí pouze US Open, kde byly nejdál v roce 2018 v semifinále.

„Myslím, že takhle nepřemýšlíme. Je úžasné, čeho jsme dosáhly a jak dobře jsme hrály loni a hrajeme i letos. Jsem na nás opravdu pyšná. Pokaždé, když hrajeme grandslam, ten největší turnaj, chceme si na něm vést dobře. Bylo by pěkné sbírku zkompletovat, ale nemáme to v hlavě,“ přemítala Krejčíková o zajímavé výzvě. „Je to o naší spolupráci. Bojujeme spolu, jsme sladěné na stejnou notu a jdeme si za tím. Myslím si, že jsme se hodně zlepšily a jsme prostě dobrý tým,“ přidala svůj pohled Siniaková.

České oslavy mohou začít!