Přišla nabídka mému kamarádovi Braňovi Stankovičovi, zda by nechtěl trénovat tehdy neznámého Srba, který se pohyboval kolem 80. místa na ATP. Braňo nechtěl cestovat, a tak se mě zeptal, jestli bych ten „job“ nechtěl vzít. Já jsem trénoval v té době ženy a o mužský tenis jsem se moc nezajímal. Po rozhovoru s rodinou jsem souhlasil a vydal se se svou tehdy 11letou dcerou Natálií za Novakem do Paříže. Vzpomínám si, jak na mou otázku, jak se jí Novakova hra líbí, řekla, že celkem dobře, ale že neumí bekhend, což byl a je jeho nejlepší úder. (smích) Ale částečně v tom byl i kus pravdy, protože měl tehdy velké problémy s přeliftovanými míči hranými do jeho bekhendu.

Také si pamatuji, že Novakův otec mi při prvním setkání s kamennou tváří řekl, že jeho syn bude jednou světovou jedničkou. „To nemyslíte vážně, pane Djokovič,“ zareagoval jsem se smíchem. On se potom také trochu usmál, ale měl jsem pocit, že někde uvnitř tomu opravdu věří.

Novakův první trénink, který jsem viděl, proběhl na tréninkových kurtech Jean Bouin, kde trénoval s Belgičanem Olivierem Rochusem. Mimo již zmíněného jsem si všiml, že je úžasný atlet s výborným pohybem, vynikající zejména v obraně. On tehdy prohrál ve čtvrt- fi nále s Nadalem, respektive skrečoval za stavu 6:4, 6:4 pro Nadala. Dohodli jsme se tam na spolupráci s tím, že si dáme pětitýdenní zkušební dobu, a začali jsme turnajem v holandském Hertogenbosch na trávě. Vzpomínám si, že první kolo vyhrál ze čtyř mečbolů s Němcem Waskem (pozdější DC hráč) a ve druhém kole podlehl Janu Hernychovi. Potom se ale dostal mezi nejlepších šestnáct ve Wimbledonu! Prohrál s Chorvatem Mariem Ančičem 3:6 v pátém setu.

První turnaj, který vyhrál „pode mnou“, byl holandský Amersfoort, hraný na antuce. Sezonu zakončil na 16. místě a po té pětitýdenní zkušební lhůtě jsme se dohodli na spolupráci do konce roku a potom na celý následující rok 2007.

Skreče nebo prostě „nedohrávání“ zápasů bylo v té době u něj poměrně časté (dokonce i Federer považoval za nutné to okomentovat). Co se mu dělo?
On měl problémy s nosní přepážkou, potažmo s dýcháním. Měl deviaci nosní přepážky a ta záležitost si vyžadovala operaci. Stále ji odkládal, ale když při jednom zápase bolestí málem omdlel, tak ji někdy po US Open 2006 podstoupil. Chvilku to potom trvalo, ale postupně se to upravilo a teprve pak začal zvládat i pětisetové bitvy…