Život profesinálního tenisty je plný cestování. A někdy i zajímavých situací bez nouze o překvapení. Jak může být náročný přesun z turnaje na turnaj si můžete přečíst zde. Ale to je pouze část příběhu…

Acapulco. Místo pro dovolenou jako stvořené. Oceán, nekonečné pláže a krásné počasí. Život se tam zpomaluje, na vše je dost času, nikdo nikam nespěchá. Program zápasů tak začíná každý den až ve 4 odpoledne a běžně končí před plnými tribunami okolo půlnoci.

Když se holky (Andrea s Luckou) dostaly do sobotního finále, bylo jasné, že finále začne nejdříve ve 4 odpoledne a tím je jejich účast v kvalifikaci dalšího turnaje v Monterrey ohrožená. Ta už v sobotu začíná a podle pravidel WTA se na hráčky čeká přesně do neděle 12:00. Do této hodiny musí hráčka nastoupit na kurt k prvnímu zápasu.

Naše možnosti byly následující – po finále odleťet do Mexico City, tam přespat a vzít ranní spoj do Monterrey, nebo celou trasu absolvovat v neděli ráno. Ani jedna z možností žádná velká hitparáda, ale za pokus to stálo. Lucka, Andrea i já jsme se tak vrhli na naše oblíbené servery vyhledávající letenky, ale ať jsme hledali jakkoliv, žádný spoj jsme nenašli. Poslední let z Acapulca do Mexico City letěl v 17:00 a v neděli ráno nic do Monterrey nedorazilo dříve než v poledne. Zkrátka bez šance.

Takže vyrazíme za WTA Supervisorem turnaj odhlásit. Ona se však diví, že tam určitě nějaký let bude, že si ho před chvílí někdo kupoval. A začne na počítači hledat. A já nelením, nahodím iPhone a hledám taky. A jako zázrakem nacházím let v sobotu po finále ve 21:05 (chvíli před tím jsme hledali a vůbec nic). Všichni na telefon koukáme jak na zjevení, kontrolujeme všechny údaje a s nadšením let kupujeme.

Cestou na hotel se stavujeme v kanceláři jednoho ze sponzorů turnaje – Aero Mexico – a ujišťujeme se, aby naše místa v letu byla potvrzená. Letecké společnosti totiž lety často “overbookují”. Slečna někam volá a pokyvuje že je vše v pohodě.

Další den holky prohrávají z mečbolu finále (což je jíný příběh) a my vyrážíme na letiště. Dorazíme a tam obrovská fronta. Ptáme se co se děje a zjišťujeme, že je to nějaký zrušený let. Tak v klidu frontu předběhneme, my máme let jiný. Dáme slečně za přepážkou vytištěnou rezervaci, ona na to chvili bezradně kouká a pak říká. Ano, máte rezervaci na 28., ale března. Tenhle let dnes vůbec neletí (bylo 28. února). Když jsme po minutě sebrali čelist z letištní podlahy, začali jsme se strašně smát. A řekli jsme si, že holkám to Monterrey asi není souzeno…

Tak chvíli koukáme na tu frontu, řešíme jak se dostaneme zpět na hotel a jak strávíme zítřek na pláži a odpoledne v klidu poletíme přímou linkou do Monterrey, kde budou hrát pouze debla. A v tom se s námi dá do řeči jeden účastník té fronty a říká nám jak je to hrozné, že měl v 17:00 letět do Mexico City. Jejich letadlo mělo ale technické potíže a že jim teď oznámili, že poletí o půlnoci!

No, zbytek už byl pro zkušené letištní harcovníky hračka – probili jsme se frontou, u přepážky se tvářili dostatečně zoufale a dramaticky zároveň a naší březnovou letenku za malý poplatek změnili na půlnoční let.

A zbytek znáte.

Když to shrnu:

• 6 lidí si na rezervaci nevšimlo špatného data
• díky neexistujícímu letu jsme jeli na letiště a turnaj neodhlásili
• a díky tomu jsme se dostali do naprostou náhodou odloženého letu

Zkrátka kdo nezažil, neuvěří.

Na závěr bych chtěl pozdravit jednak slečnu z Aero Mexico, protože náš let byl skutečně OK a pak i tvůrce aplikace Kayak, kteří geniálně odhalili naší jedinou šanci jak se dostat do Mexico City neexistujícím letem a mazaně mi ve vyhledávání přehodili měsíc dopředu. ;-)

Jiří Fencl