Česká stopa
Patrik Rikl a Andrew Paulson došli až do finále čtyřhry, přestože startovali v turnaji na divokou kartu. Rikl s Paulsonem se na kurtu dobře doplňovali. Riklova šikovnost a Paulsonův důraz, to prostě fungovalo. Pro oba hráče je to jistě velký úspěch a povzbuzení do další práce.

Ve dvouhře to letos nebylo tak slavné jako v minulých ročnících, kdy jsme měli české vítěze (Veselý, Rosol, Hájek, Vaněk, Ulihrach, Minář, Dlouhý) nebo finalisty (Kolář, Pavlásek).

Nejdále letos prošli do druhého kola Lukáš Rosol a Jiří Lehečka. Lukáš Rosol podal ve svých dvou zápasech (proti Safwatovi a Kleinovi) velmi dobré výkony, stejně tak Lehečka (proti Lestiennovi a Bonzimu).

V prvním kole po velkém boji prohrál Zdeněk Kolář, který proti Etcheverrymu začal naprosto famózně, ale postupem času mu docházela energie a svěřenec Carlose Borlocqa toho bezezbytku využil.

Hlavní soutěž si zahrál i Patrik Rikl (na divokou kartu), ale zkušeného Ukrajince Stakhovského ani nepotrápil a po podprůměrném výkonu především na podání prohrál 4:6, 2:6. Mladý Martin Krumich, který startoval v hlavní soutěži na divokou kartu (jako vítěz Pardubické juniorky), neměl šanci ani proti o hlavu menšímu Argentinci Baezovi. Krumich je sice ještě mladý hráč, ale pokud chce třeba za rok znovu přijet do Ostravy na challenger, tak musí hodně přidat.

V kvalifikaci prohrál Vrbenský, který bohužel natrefil na výborně hrajícího Slováka Molčana.

S bývalou juniorskou hvězdou Mollerekem prohrál ve třech setech Svrčina 4:6, 6:2, 3:6, který se zas a znovu nemohl spolehnout na svůj servis.

Paulson ve třech setech podlehl Slováku Kleinovi (ten došel až do čtvrtfinále) 6:2, 3:6, 2:6.

Jediným českým vítězem prvního kola kvalifikace byl Adam Pavlásek, který vyhrál prohraný zápas proti zkušenému Tunisanovi Jarizimu 1:6, 6:4, 7:5. Ve finále kvalifikace mu vystavil stopku dlouhán Otte 2:6, 4:6.

Turnaj bez diváků
Je to trochu jiné, především v závěrečných kolech, kdy dříve chodilo hodně diváků. Ale zase nemusíte jako pořadatel řešit nevhodné chování diváků nebo vykazovat z areálu sázkaře.

Jak to chodí na tenisovém challengeru v době covidové?
Každý účastník turnaje (hráč i jeho doprovod) musí být na místě otestován PCR testem. Než je znám výsledek, hráčům není dovolen vstup do klubu, tedy ani na dvorce. Prostě hráč může trénovat až po negativním PCR testu, který je proveden pod hlavičkou ředitelství turnaje. Tím však toto martyrium nekončí, další testování čekalo hráče i doprovod ve středu.

Nový titulární partner turnaje
Tradiční název ostravského challengeru už nezní Prosperita Open, ale Ostra Group Open. Novým titulárním partnerem je společnost Tomáše Vrátného, který není jen úspěšný byznysmen ale také velký sportovní fanoušek. Sám jezdí rally Dakar, hraje tenis, … V této nelehké době, kdy bez diváků je těžké získávat nové partnery, pomohl takto svým dvěma kamarádům a hlavním postavám challengeru řediteli Václavu Roubíčkovi a managerovi Tomáši Ostarkovi. Mimochodem Tomáš Vrátný resp. jeho společnost dlouhodobě podporuje Tenisovou extraligu a od léta přebírá i slavný klub SC Ostrava.

Celkový dojem
Do finále se probojovali hráči, kteří si rádi zahrají výměnu. Také proto i přes nevlídné počasí ve finále jsme mohli vidět krásný tenis. A možná je to i odpověď proč naši hráči neprošli dále než do druhého kola. Někteří naši mladí hráči prostě nechtějí hrát delší výměnu. Většinou při prvním náznaku šance jdou do toho, ale jelikož chybí kvalita, tak z toho jen bolí oči. V Ostravě ti zkušenější hráči byli mnohem trpělivější. Hodně se mi líbil Ymer, který byl schopen proti Molčanovi ve čtvrtfinále hrát dlouhé výměny střední rychlostí a v té výměně si našel ten jeden ideální míč, který pak zrychlil a Molčan to šel sebrat. Ano, každý hráč je jiný, každý hráč má svůj herní systém. Ale pokud vidím při konfrontaci s hráči na challengeru, že ten herní systém nefunguje, je potřeba ho zlepšit nebo změnit.

Napsal: Lukáš Březina