Obsazení turnaje
Letos naposledy se mohly juniorky zúčastnit ročníky 1990. Po několika letech se v Pardubicích objevilo to nejlepší, co v této kategorii máme. Mezi chlapci snad chyběl jen mladý Lukáš Vrňák (1993), který zvolil raději turnaj mužů v Žilině.
Mezi dívkami chyběla pouze Kristýna Plíšková, Zuzana Linhová a Pavla Šmídová, které již výhradně sbírají body na ženském tenisovém okruhu.

Překvapení turnaje
Jistě nejpříjemnějším překvapením turnaje byl postup Radima Urbánka (1991) do finále. Před začátkem turnaje nikdo moc nevěděl, co od něj čekat. V poslední době Urbánek toho moc neodehrál a jeho forma značně kolísala. Při poslední větší prověrce před juniorkou, na turnaji EX Plzeň, prohrál hned v úvodním kole, i když s pozdějším vítězem. Silnou horní polovinu hracího plánu Juniorky Urbánek očistil od několika velkých favoritů na vítězství, v osmifinále porazil od Cymorka, ve čtvrtfinále si dal Šodka a v semifinále Hampela. Pouze ve finále nestačil na Jana Šátrala. Dalším překvapením byly výkony Jana Lošťáka a Otakara Lucáka. Oba hráli krásný tenis a pořádně potrápili nejvýše nasazeného Hampela.
Dále za zmínku stojí výkon mladého Tomáše Prokopa (1993), který ve třech setech prohrál s pozdějším semifinalistou Tomášem Rohanem.
Svým způsobem bylo překvapením i vítězství Jana Šátrala v celém turnaji, protože ten patřil po Hampelovi, Šodkovi a Michlovi až do skupiny „dalších“ favoritů turnaje. Šátral však vyhrál zaslouženě. Byl zdravě namotivován a hlavně perfektně takticky připraven. Když šel na kurt, přesně věděl, co bude hrát a taktiku poctivě dodržoval.

Mezi děvčaty je překvapením vítězství Kláry Kopřivové (1992). Stejně jako Šátral nepatřila mezi top favoritky turnaje, ale právě asi tento psychologický moment hraje určitou roli na tomto nejsledovanějším mládežnickém turnaji. Kopřivová prošla první velkou zkouškou už v osmifinále, kde porazila nečitelnou Terezu Bekerovou. Ve čtvrtfinále si snadno poradila s přemotivovanou Martinou Kubičíkovou a v semifinále s Martinou Boreckou, kterou „Kopřivka“ převyšovala hlavně pohybem po dvorci. Ve finále pak porazila až příliš pasivně hrající Dominiku Kaňákovou. Klára Kopřivová v Pardubicích předvedla rychlý tenis založený na dobrém pohybu a zdravém sebevědomí. Klára snad může litovat jen toho, že se příští rok na Juniorku už jako hráčka nepodívá.
Dalším překvapením turnaje byl postup Martiny Přádové do semifinále, když v osmifinále porazila Terezii Vančurovou a ve čtvrtfinále Janu Jandovou. Škoda že Martina v semifinále nezopakovala svůj výkon proti Janě Jandové a až příliš snadno podlehla Dominice Kaňákové 3:6, 2:6.
Překvapením turnaje byl jistě i postup Dominiky Kaňákové do finále. Dominiku potrápila v prvním kole Anežka Makovičková. Němečková, Budilová a Prádová vzdorovaly o poznání méně. Až ve finále Kaňákovou přehrála Kopřivová. Je otázkou, zda by Kaňáková postoupila do finále i přes Jandovou, Tůmovou, Krejsovou nebo Boreckou. Ale to rozhodně nesnižuje soustředěné výkony Dominiky po dobu celého turnaje.
Překvapením byl také postup Mariety Vágnerové do osmifinále, kde po třísetové bitvě prohrála s Martinou Boreckou.

Propadák turnaje
Tady máme jasného adepta a tím je Emanuel Řehola – druhý nejvýše nasazený hráč turnaje. V prvním kole ještě porazil Štěpána Šafránka i když až v tiebreaku třetího setu. Ve druhém kole však psychicky zcela nezvládl zápas s Tomášem Hanzlíkem 1:6, 2:6. Co k tomu dodat? Juniorka vytváří velký nápor na psychiku hráčů a skutečnými šampióny jsou jen ti, kteří jsou schopni tento tlak zvládnout.

Obrat turnaje
Zde je potřeba zmínit čtvrtfinálové utkání Urbánek – Šodek. Urbánek získal celkem snadno set a ve druhém setu si proti vlažně hrajícímu Šodkovi vypracoval vedení 5:1. Ale jak říkával Ivan Lendl: „Konec je až když je konec“. Šodek za tohoto stavu začal hrát a vyhrál druhý set 7:5, což odnesla urbánkova raketa. Šodek pokračoval v krasojízdě do stavu 3:0 ve třetí sadě, kde se nepochopitelně zasekl a od tohoto stavu už neuhrál ani jednu hru a poslal Urbánka do semifinále. Petr Luxa, který se stará o výkonnostní růst Davida Šodka, pouze kroutil hlavou. Šodek má v sobě velký potenciál, to všichni víme. Ale bez hlavy to prostě nepůjde.

Průšvih turnaje
Kromě toho, kdo vyhraje Juniorku, byli všichni zvědaví i na to, zda Richard Hampel po loňském vyloučení z turnaje bude mít i letos nějaký disciplinární postih. A Hamplik nezklamal. Rozhodčí mu v zápase s Urbánkem v tiebreaku třetího setu za stavu 0:4 dal trestný bod za neslušné vyjadřování (varování už měl), což částečně přispělo k celkové prohře 1:7. Po zápase Hampel nepodal rozhodčímu ruku a naopak ho častoval dalšími neslušnými výrazy, za což si vysloužil předvolání před disciplinární komisi ČTS. Tady by se asi hodilo: „Starého psa novým kouskům nenaučíš“.

Juniorka – pohřebiště favoritů
Když se podíváme do minulých ročníků, tak můžeme najít jedno společné. Favorité turnaje často vyhořeli ve finále nebo již dříve. Vzpoměňme si na finále 2004 Hladíková – Bergmanová, kde Tereza Hladíková nezvládla roli favoritky a přepustila titul Gabriele Bergmanové, která nás ve světě tenisu neproslaví. Nebo finále 2003 Kutáč – Maršoun, kde Kutáč do finále neztratil ani set a ve finále ho Maršoun úplně zaskočil a vyhrál 6:4, 6:3. Posledním velkým překvapením ve finále 2005 bylo vítězství Martina Kameníka nad Tomášem Školoudíkem. Kameník tehdy hrál od prvního kola na 3 sety a tak se čekalo, že favorizovaný Školoudík s ním udělá ve finále krátký proces. Opak byl pravdou.
Čím to je, že favorité nezvládnou svoji roli právě na Juniorce? Na vině je obrovský tlak, který na hráče Juniorka vytváří. Na Juniorce se každoročně objeví všichni, kteří se v mládežnickém tenise pohybují, ať jsou to rodiče, trenéři, funkcionáři, … O Juniorce se hodně mluví, hráči mají velký respekt vůči tomuto turnaji. U hráče, který na takové psychické stavy není připraven, to rezultuje v přemotivovanosti a ve svázanosti hráče. Potom se outsiderovi proti favoritovi hraje o poznání lépe, výkonnostní rozdíly se smazávají a často pak dochází k překvapením na úkor favoritů.

Závěrem
Letošní Pardubická juniorka se vydařila. Viděli jsme krásný tenis, který je příslibem pro český tenis. Juniorka je velkou zkouškou, ale v zápětí vás čeká ta nejtěžší zkouška a tou je přechod do kategorie dospělých. Body z dorosteneckého žebříčku najednou nic neznamenají a hráči, o kterých jste nikdy ani neslyšeli, vám na béčkovém turnaji dají ve druhém kole výprask.
A co dál? Začít konečně pořádně makat, protože jak říká Jarda Jágr: „Když chceš být lepší než ostatní, musíš trénovat víc než ostatní“.
Takže se uvidíme na kurtě. Všechno máte ve vlastních rukou.

Lukáš Březina