Já skočil a místo toho, abych rychle zmizel, tak jsem si dal ještě jeden bazén a pak teprve vylezl ven z vody. Jelikož jsem neměl ručník, tak když jsem šel na pokoj, všude za mnou zůstávaly stopy. Ochranka tak šla jednoduše po mých stopách až dorazila k našemu pokoji. Když jsme otevřeli dveře, tak jsem se snažil zapírat, že jsem v bazénu nebyl, ale když je člověk úplně mokrý v plavkách a stojí v kaluži vody, tak to moc nejde.

A měl jsem průšvih. Z hotelu to nahlásili na ředitelství turnaje a oni si mě hned druhý den zavolali, abych jim podal vysvětlení a oni mi určili trest. Docela jsem se bál, že pošlou nějakou stížnost na svaz a mě vyhodí od reprezentace.

Když nadešel můj čas, vešel jsem do dveří, kde sedělo u stolu připraveno několik lidí, kteří měli rozhodnout o mém osudu. Když mi dali slovo, přednesl jsem prohlášení, které mi asi zachránilo krk. Byl jsem totálně vystresovanej a povídám: „Please no letter, if letter I am out of representation.“

To bylo vše, co jsem ze sebe dostal. Oni na mě nevěřícně zírali, potom se dívali chvíli po sobě. Na to se začali smát a dlouho nebyli k utišení. Po chvíli na mě pouze pokynuli, že jako můžu jít.

Nakonec jsme celé mistrovství vyhráli, takže místo průšvihu jsme přivezli z Vancouveru úspěch pro Českou republiku.

Tomáš Cakl