Přestože termín spadal do doby jarních prázdnin poloviny pražských obvodů, což znamenalo podstatný úbytek startujících, kteří byli rodiči odvlečeni na hory a další mimotenisové radovánky, sešlo se nakonec 36 dětí.

Každé dítě při prezentaci obdrželo památku od generálního sponzora Pražského tenisového svazu a poté byly děti rozděleny do osmi skupin pojmenovaných po vynikajících českých a světových tenistech. Každá skupina hrála svá utkání na jednom dvorci, takže i přítomní rozhodčí měli přehled a mohli dětem poradit co a jak. Tato skutečnost byla velmi rodiči chválena, protože pro mnohé děti to byl jeden z prvních vstupů do soutěžního tenisu a o mnoha věcech neměly potuchu.
Pravidla říkají, že Baby tenis se hraje na normálním dvorci s míči Starter zelené barvy, tedy míči, které jsou lehčí než normální tenisáky, na jednu sadu do šesti, při nerozhodném stavu 6/6 se hraje tie-break.

Hned na začátku bylo vidět, že jsou mezi dětmi borci již ostřílení mnoha zápasy a také úplní nováčkové. Nutno říci, že přítomnost rozhodčích na dvorcích zabraňovala různým nepříjemnostem, leč i tak pár dětí si odneslo „tytyty“ za házení raketou či nepříliš vhodné výrazy (byť autor musí konstatovat, že je naprosto „kouzelné“, když osmiletý špunt zařve na celou halu název dámy, provozující nejstarší řemeslo – tam to skončilo skutečným napomenutím a vrchní rozhodčí skrýval svůj smích v plnovousu). Dokonce i rodiče drželi své emoce na uzdách, takže víkend to byl poklidný, pomineme-li minus dvacet jedna stupňů venkovní teploty – haly byly vytopeny dostatečně.

První skupina, pojmenovaná po Ivanu Lendlovi měla pět hráčů a do finálového kola postoupili Petr Marek a Zdeňka Šafářová a protože se první jmenovaný z důvodů odjezdu na hory nemohl finálového dne zúčastnit, nahradila ho třetí v pořadí Míša Kouřilová, která to nakonec dotáhla na vítězství v soutěži útěchy. Že to byla skupina silná svědčí i to, že Zdeňka se dostala až do finále hlavní soutěže.

Druhá skupina nesoucí jméno Federerovo do finále vynesla Jakuba Mikulu a poněkud exotického Vu Hung Guonga, skupinu Rafaela Nadala vyhrál Mišá Bražina před Matějem Sotonou, ze skupiny nesoucí jméno Petry Kvitové postoupili Patricie Kubinová a Lukáš Hauge, pod záštitou Novaka Djokoviče postoupila suverenně Daria Vidmanová a Bára Čermáková, Radek Štěpánek by byl býval měl radost z Honzy Šedivého a Pepy Truhláře, ze skupiny Tomáše Berdycha postoupil suverénně Vojta Burian a Adam Kravařík a poslední skupina pojmenovaná po Lucce Hradecké se stala kořistí Ondry Kratochvíla, kterému sekundovala Nikola Stříbrná z druhého místa.

Všechny děti, které v sobotu vypadly ze hry si kromě uvítacího dárku odnesly i malý upomínkový diplom a útěchu, že ne každý, kdo v devíti letech vyhrává musí být šampionem a naopak, že důležité je vyhrávat o deset let později. To by si měli uvědomit zejména někteří nekritičtí rodiče, kteří omlouvali projevy nevole svého dítěte na dvorci někdy až legračně, naštěstí těchto projevů bylo minimum, o to víc potom ovšem bily do očí…

V devět ráno se opět na osmi kurtech utkalo 16 postoupivších ze základních skupin s tím, že i ti poražení bojovali v pavouku dolů, tedy zahráli si nejméně dva zápasy.
Shora až do semifinále lehce postupovala Šafářová, tam pak vybojovala obrovskou vítěznou bitvu s Truhlářem. V dolní půlce kraloval Vojta Burian, za celou soutěž ztratil pouhé dva gemy, Vidmanová mu byla velmi důstojným soupeřem v semifinále, kde poprvé ztratila za celou soutěž nějaký gem, bohužel pro ni jich bylo šest a vypadla.

Ve finále se asi projevila větší únava Zdeňky, která měla přece jen náročnější semifinále a již nedokázala vzdorovat hře Vojty – musím konstatovat, že jeho hra byla velice pestrá, uměl jít na síť, udržet balón ze zadní čáry, ale občas překvapil soupeře i kraťasem, takže jeho vítězství bylo více než zasloužené a obrovský medvěd, který čekal na vítěze, mu opravdu rozzářil očička, stejně tak jako ti menší, které získali hráči na druhém a třetích místech. Poháry byly hezké, čepice také, ale plyšák je plyšák. Jen doufám, že Vojta toho svého nebude tahat na turnaje jako talisman, protože by zabíral v autě místo jinému členu rodiny.

Na závěr nezbývá než poděkovat HAMRu za perfektní prostředí v Braníku – i při těch mrazech bylo v halách relativně příjemně, stand by rozhodčím za odvedenou práci a citlivý přístup a doufat, že jména, která byla v názvech skupin budou jednou, za osm, deset let vyměněna za jména některých účastníků tohoto turnaje – a nemusí to být jenom ti, kteří postoupili do finále a vyhrávali. A i kdyby žádné z dětí zúčastněných na této akci se nestalo světovou jedničkou, ale odneslo si „jen“ lásku k tomu nádhernému sportu, který se jmenuje tenis, akce měla svůj obrovský význam a přínos – už jen proto, že přivedla děti k aktivnímu pohybu.

Fotogalerie

Ivan Vyvadil