V den zápasu jsem byl již od začátku programu v areálu turnaje, protože jsem podle časového programu věděl, že hraji druhý zápas na dvorci č.10. Tak jsem seděl v "player's lounge" a sledoval na monitoru dvorec č. 10, kde se hrál tie-break prvního setu. Takže jsem věděl, že mám čas minimálně ještě hodinu. Najednou jsem z prostoru restaurace zaslechl hlášení: "last call Luxa court 7", tak jsem hodil přes rameno "bag" a do druhé ruky jsem popadnul tenisky a rozběhnul jsem se směrem k recepci, abych se ujistil, že opravdu se můj zápas hraje na kurtu č.7 a ne 10, jak jsem si myslel. Tam mi to samozřejmě potvrdili a já se s "plnou polní" rozběhnul na kurt. Ale areál Australian open je značně rozlehlý, takže nejdřív musíte kolem šaten k východu ke kurtům. U východu jsem "proběhl" ochranku, která se okamžitě vydala za mnou, takže nás na "sedmičku" běželo už víc. Já běžel sprintem 2 minuty a v hlavě jsem měl jen "dostat se tam včas, klidně prohrát, ale hlavně, aby mi to neskrečovali". No na kurt jsem dorazil asi 10 sekund před uplynutím lhůty. McPhee, když mě viděl přibíhat, tak nevěřil svým očím, protože si jistě myslel, že asi již nedorazím. Za chvíli po mě dorazila na kurt i ochranka, které jsem se prokázal průkazem a tím jsem vyřešil první problém. Takže jsem se přezul a nastoupil. Měl jsem ale po kilometrovém sprintu úplně tuhé nohy. První set jsem odehrál v tréningových šortkách a prakticky jsem se nehnul, ale hrál jsem dobře. Byl jsem v klidu, protože jsem neměl trému. Držel jsem si servis a jednou se mi podařilo "brejknout" soupeře. Dokonce se na druhý set přišel kouknout Petr Korda, ale moc nechápal, když mě viděl jak se tam ploužím po kurtě. Nakonec jsem celý zápas vyhrál 7:5, 6:4 a postoupil do hlavní soutěže. Petr Luxa