Kde začít? Asi u počasí
Nejvyšší denní teplota byla 28 stupňů, což už bylo moc vedro. Dopoledne a navečer bylo velice příjemně. Za měsíc pouze jeden den sprchlo a teplota pak na několik dní nepřekročila 20 stupňů.

Ubytování
Bydleli jsme v Bradentonu v apartmánu na ulici, kde je i třeba IMG Academy. Apartmán se 2 ložnicemi a 2 koupelnami byl velice útulný. Apartmán situovaný na západní stranu byl fajn, protože přes den do něj nepražilo sluníčko, což jsme uvítali, hlavně kvůli Adámkovi, který ještě přes den si jde dvakrát zdřímnout. Samozřejmě celý den musíte i tak klimatizovat, abyste udrželi teplotu na příjemných 25 stupních. Všechny podobné apartmány nejsou nijak moc tepelně izolovány, takže když je venku vedro, máte vedro i uvnitř a když v noci teploty klesnou k 10 stupňům, máte hned doma zimu. Ale jak říkám, klimatizace vše vyrovná. V ceně apartmánu byl i společný bazén s vířivkou. Krásný odhaduji patnáctimetrový bazén a vířivka měla 40 stupňů. Někdy jsme se utrhli a stihli si zaplavat po tréninku, ale to je na bazénu plno důchodců a moc se nedá plavat. Častěji jsme chodili na bazén večer, kdy už není takové vedro a kdy už důchodi spí. Dali jsme pár bazénů, pak vířivku a pak jen tam v žabkách a ručníku zhruba 50 metrů domů do našeho apartmánu.

Tenis
Trénovali jsme v G.T. Bray Parku, což je městský klub s posilovnou, velkým vyhřívaným bazénem, 8 betonovými a 8 antukovými kurty. Nechybí tady i dětský koutek, dětské hřiště, … Samozřejmě je tady hodně dalších sportovišť. Hřiště na lakros, basebal, fotbal, … Antukové kurty okupují důchodci (na tvrdý beton se jim nechce), takže je potřeba včas si rezervovat tréninky. V tomto klubu trénuje např. i Aleš Kodat.

Ve stejném termínu v Bradentonu byli i další české hráčky. Několikrát jsme sparingovali s Kačkou Kramperovou. V IMG Academy trénovali Monika Kilnarová a Nasťa Detiuc, ty však měli sparingy v rámci akademie, takže s nimi si Johana bohužel nezatrénovala. Dříve se do IMG Academy mohl člověk přijít podívat, ale v posledních letech se to hodně změnilo. Všude jsou brány s kamerami, u hlavního vchodu závora a hlídač v budce.

My jsme chodili sparingovat do Inspiration Academy (5 km od apartmánu), kde působí Martin Damm a kde se připravuje právě i Káča Kramperová. Moc díky ještě jednou Martinovi i Kateřině, že jsme si mohli v Inspiration Academy zahrát dobré sparingy.

Turnaje
Byl jsem s Johanou na turnaji v $15,000 Orlandu, který se konal v nově otevřeném americkém národním tenisovém centru. Přes 100 kurtů atd., ale to se můžete dočíst v článku Americké národní tenisové centrum v Orlandu na Floridě.

Tenisově to snad vyšlo. Na silně obsazeném turnaji Johana prošla 64-člennou kvalifikací a udělala kolo v hlavní soutěži, takže má 1 bod do žebříčku WTA.

Přiletěli jsme v pondělí a za 5 dní v sobotu už hrála v Orlandu ostrý zápas. Nebylo to ideální, chtělo to ještě více potrénovat, zasparingovat, … Johana jela do Orlanda s poměrně neoslnivou formou, takže jsme radši objednali hotel pouze na jednu noc :-) Ale po prvním kole kvalifikace se uklidnila a pak už to šlo. Nejlepší zápas byl v prvním kole hlavní soutěže, kde hrála s Francouzkou Touly (1996, WTA 1138) 6:2, 2:6, 6:3. Francouzka je menší postavy, odhaduji 160 cm. Johana v prvním setu brutálně servírovala i returnovala a celkově ji hnala, takže se moc nehrálo. Koncem setu Francouzka začala chodit po servisu na síť, tak jsem si říkal, že je to pohoda, že už vymýšlí kraviny a že ji Johana má přesně tam, kde ji chce mít. Ale jak jsem se mýlil. Evidentně to nebyl jen zoufalý pokus. Frajerka chodila zbytek zápasu na síť téměř po každém prvním a někdy i druhém podání a její úspěšnost odhaduji na 80–90%. Vždy výborně zahrála přípravný volej a pak vykryla úhly tak, že se těžce prohazovalo. Johana tedy body musela uhrávat na jejím druhém servisu, což se jí celkem dařilo. Nakonec z toho byl krásný zápas se šťastným koncem pro českou tenistku. Francouzka, která tady trénuje na univerzitě, po zápase přišla pogratulovat i mě a popřát hodně štěstí v dalším kole (a navíc s úsměvem). Zajímavá ta americká výchova směrem k pozitivnímu myšlení.

Ve druhém kole ji čekala Američanka Sanaz Marand (která porazila třeba i Lucku Hradeckou) a Johana nastoupila ve velkém stylu a první 4 gemy všechno zabila a měla 4:0 a servis. Pak se to trochu zadrhlo a prohrála 11 gemů v řadě :-) To se stává i v lepších rodinách. Nakonec 4:6, 1:6. Takže jsme byli v Orlandu (200 km od Bradentonu) od soboty do čtvrtka a přivezli jsme 1 bod :-) Každý den stál hotel průměrně 100 dolarů a Johana vyhrála prizemoney 200 dolarů po odečtení 30% daně (fuj). Takže 500 dolarů za hotel mínus 200 dolarů prizemoney = 300 dolarů v mínusu a to nepočítám jídlo, vyplétání (20 dolarů za raketu). Na turnaji startovaly i další české hráčky, Kačka Kramperová neprošla kvalifikací, Monika Kilnarová prohrála se Sanaz Marand v prvním kole hlavní soutěže.

Antukové kurty byly vynikající. Jelikož byly nové, tak byly rovné, lajny nikde nevyčnívaly, no nádhera. Každý den jsme po zápase ještě šli trénovat. Na oběd jsem si někam zajel na čínu a večer mě Johana nutila jít do Chipottle, což je nějaký mexický fastfood. První den mi to chutnalo, druhý den ještě více, potřetí už tolik ne o čtvrtý večer jsem to fakt už nedal. Je vtipné, jak si hráči dělají ze všeho možného nějaké rituály. Věřím, že kdyby Johana došla do finále, tak by každý večer šla do toho mexického fastfoodu, protože kdyby ne, tak by třeba další den nevyhrála. No jenom se těm nesmyslům směju. Já myslím, že buď máš natrénováno a nebo nemáš.

Ve čtvrtek tedy pro nás turnaj v Orlandu skončil a s prizemoney šekem na 200 USD jsme se vydali k našemu americkému domovu. Na chvíli jsme se stavili v Orlandu ještě do Premium Outletu, kde jsme obešli opravdu pouze ty nejdůležitější obchody :-) Radši to dál nebudu rozebírat. Mimochodem šek se dal vybrat v CHASE Bank, ale tam Johaně řekli, že tento šek nejde vyplatit v hotovosti, ale pouze na účet. A jelikož Johana nemá americký bankovní účet, musí si nechat šek proplatit v Česku ve své bance, kde musíte vyplňovat dlouhý formulář a také vám strhnou nemalý poplatek.

Turnaj v Tampě $15,000 pro Johanu nebyl tak úspěšný. Prohrála ve finále kvalifikace. Klub byl starý, kurty nerovné, některé tvrdé, některé měkčí. Navíc supervizor dal začátky zápasů na 9:00 hod., což se změnou času ze zimního na letní (právě v tu sobotu, kdy začínala kvalifikace) vlastně znamenalo, že se hrálo od 8 hodin ráno na hrozných kurtech a ještě jsme dojížděli z Bradentonu (hodina jízdy autem). Takže jse vstávali asi v 5:30. Navíc ráno foukalo. No prostě hrůza. Johana si v prvním kole kvalifikaci zahrála se 70-ti letou legendou Gail Falkenberg, která objíždí turnaje žen ITF. Johana vyhrála 6:0, 6:2. Paní lépe hrála z ruky než chodila. Upřímě moc nechápu, proč někdo hraje turnaje o 5 tříd vyšší, než je jeho výkonnost (ale možná bychom takové případy našli i u nás). Když by Johana zaservírovala bombu na tělo, tak jí může zranit a teoreticky i zabít. Ale na svoje léta je paní skvělou tenistkou a určitě by ve svém ročníku 1947 byla první na žebříčku :-)

Ve druhém kole Johana taky vyhrála a ve finále kvalifikace nestačila na šikovnou Američanku Subhash (2001, NR), která hrála na lajně a i na těžkém kurtu všechno pěkně trefovala. Johana se jí snažila rozstřílet, ale ve větru špatně servírovala a nedostala se tolik do tlaku.

Auto
Jezdíme tady Nissanem Rogue, což je podle půjčovny nižší řada SUV. V Miami (kam jsme přiletěli z Berlína) v půjčovně nás poslali do garáže do příslušné řady, kde stálo asi 10 aut a funguje to na bázi „vyberte si které chcete, klíčky jsou uvnitř“. Byl tam Hyundi, Jeep, …, my jsme vzali Nissan. Auto včetně pojištění, nulové spoluúčasti a dalšího řidiče stálo 1250 dolarů na měsíc, což tedy rozhodně není levné, ale je to nové auto a všechny případné problémy máte kryté. Nejvíce vtipné je tankování. Cena benzínu se tady uvádí jako cena za galon, což je 3,7 l. Když počítám kurz dolaru 25 Kč, tak mi nějak přibližně vyšla cena 14 Kč/litr benzínu. Takže za 30 dolarů načepujete plnou nádrž. No prostě paráda. Naprostá většina aut je tady benzínových, protože spotřebu tady fakt nikdo neřeší.

Hokej
Měli jsme štěstí, že druhou březnovou sobotu hráli Panteři s Jardou Jágrem proti Tampě Bay Lightning. Koupili jsme na netu lístky (lístek 100 dolarů, parkování 23 dolarů) a vydali se s Johanou do Tampy do Amalie Areny. Martin Damm i s rodinou samozřejmě šel taky, takže nám řekl co a jak. Ten večer samozřejmě bylo vyprodáno, 19 tis. lidí. Jarda hrál famózně, hrozně dobře rozděloval puky a navíc dal gól. Panteři vedli 2:0 po první třetině a nakonec prohráli 2:3. Jarda musel být zklamanej, fakt hrál hrozně dobře, nezkazil přihrávku. Bohužel spoluhráči se k jeho výkonu nepřidali. Ale zážitek obrovský, dali jsme si nějaké předražené jídlo a ještě víc předraženou plechovku koly (6,50 dolaru za kolu). Johana navíc chytila tričko Tampa Bay Lightning, které vystřeloval maskot týmu do hlediště. No krásný večer pro nás, méně pro Jardu.

Západ slunce nad oceánem
Další věc, kterou člověk prostě musí vidět. To se člověku prostě neomrzí, proto je kolem 7 večerní na pláži ještě tolik lidí. Bylo krásně jasno, takže to bylo opravdu jen oceán a slunce. Nepopsatelné. Jakmile se slunce dotkne hladiny, tak to trvá zhruba 5 minut než zmizí za obzorem.

Jídlo
Snažili jsme se doma vařit. Většinou těstoviny, saláty, apod. Když si tady dáte ve fastfoodu třeba čínu, dostanete strašně velkou porci. To je asi jeden z důvodů, proč se lidé z ameriky vracejí domů s nějakým tím kilečkem navíc.

Samozřejmě jsme museli jednou zase zajít na oběd do Grand Buffet, kde zaplatíte 9 dolarů a můžete sníst kolik chcete. Mají tam všechno, masa, ryby, sushi, saláty, dezerty, zmrzlinu, … Ten den už jsme nevečeřeli :-)

V supermarketech seženete všechno, dokonce tam mají i čerstvá grilovaná kuřata nebo pečená žebra. Grilované kuře stálo 5 dolarů a to bylo fakt velké kuře, ne jako ty vrabci u nás. Nemají tady českou tatarku, koupil jsem nějakou Tartar sauce, ale bylo tam strašně kopru, fuj :-)

Večírek u Kramperů
Tradičně u Kramperů se koná v březnu večírek při příležitosti narozenin otce rodiny Zdeňka. Sejdou se tam Češi, kteří tady pobývají na Floridě. Letos dorazil i Zdeněk Polreich. Šéf celkem zhubnul, hraje tady prý tenis s Martinem Dammem. Na večírku nám připravil dim sum (masová směs v takovém knedlíčku). Nevím, jak to mělo chutnat, ale chutnalo to dobře, takže za mě ano, šéfe. Nechyběl ani turnaj v pingpongu, který měl hvězdné obsazení, během celého večera svedli několik bitev Martin Damm a Cyril Suk. Martin trénuje doma s oběma syny, takže je ve formě a Cyrda měl pomalejší rozjezd, ale pak už mu to šlo :-)

Nakupování
V Americe jsou hrozně drahé služby, ale strašně levné věci, hlavně hadry. V Tommy Hilfigerovi tady koupíte ten klasický kosočtvercový svetr za 25 dolarů. V Praze na Chodově stejný svetr bude stát odhaduji tak trojnásobek. Na všechno tu jsou nějaké slevy přímo v obchodě nebo si vytisknete kupón na netu a přinesete do obchodu a nebo kupón přímo dostanete do mailu a z mailu si na kase jen sejmou ten QR kód a sleva je na světě. A to se bavíme o slevách min 20% na celý nákup nebo až 70% sleva na vybrané zboží. Prostě magické slovo sleva tady dostává nový rozměr.

Blízko Bradentonu je Ellenton Premium Outlet, kde strávíte klidně celý den. Samozřejmě je tam obrovské parkoviště, zóna na jídlo a občerstvení. A více jak 100 obchodů, včetně Tommy Hilfiger, Guess, Lacoste, Converse, Nike, …

Je neuvěřitelné, jak se za pár let změnilo nakupování. V obchodech populárních značek jako je Hollister nebo Abercrombie & Fitch je liduprázno. Všichni nakupují na netu, protože je tam mnohem větší výběr, lepší ceny, větší slevy a když nakoupíte nad 50 dolarů, tak máte dopravu zdarma. Takže do obchodů jdete jen když chcete nějaké došlé zboží vrátit. A prodavačka se vám ještě omluví, že je jí to líto, že vám ty džíny nesedí.

Pláž
Byli jsme jeden den v Sarasotě (20 km od Bradentonu) na Siesta Key Beach, což je jedna z nejlepších pláží Ameriky. Ano, je to krása, ale nedá se tam zaparkovat. Parkoviště je sice obrovské, ale teď v březnu všichni chtějí na pláž a hledání místa na parkování připomíná rybaření. Moře je studené (22 stupňů), ale lidi se koupali. A ten jemný vyhřátý píseček je fakt balzám na chodidla :-)

Golf
Byl jsem si zahrát s Ivanem Liasovským jednou golf, jinak chodím večer pouze na driving (za 6,25 dolarů 70 míčků). Golf s Ivanem byla sranda, Ivan mi svěřil funkci řidiče golfového vozíku a to bylo pořád „Břízo, kurva, tady mi zastav. A Břízo kurva, přijeď pro mě.“ :-))) A omylem jsme hráli z bílých odpališť (oni to nemají označené barvami jako u nás, ale číslicemi), takže nám ty jamky připadaly trochu dlouhé. Ale tady je horko, takže to zase dobře letí :-) A slevy jsou tu i na golfu. Když si objednáte teetime od 15:30 hod. a dále, tak máte hru klidně za 25 dolarů. Obejít 18 jamek trvá kolem 4 hodin, takže se to sotva stíhá než se 19:30 setmí, ale stihnout se to ve dvou v pohodě dá. Vozík je samozřejmě v ceně, tady nikdo na golfu nechodí.

Dítě na Floridě
Dlouhý let pro roční dítě není žádný super zážitek, ještě když celé letadlo kašlalo, chrchlalo, smrkalo, no hrůza. Určitě se vyplatí připlatit si sedadlo v prostřední řadě (příplatek 2,5 tis. Kč), kde je před vámi stěna, protože je tam větší prostor na nohy a hlavně pro děti do 12 kilo tam letušky zavěsí tzv. basinet (něco jako malá postýlka), ve kterém může dítě během letu spát. Časový posun směrem do Ameriky není tak strašný, horší to je po příletu domů. Syn Adam oslavil na Floridě své první narozeniny a celý měsíc si tady báječně užil. Je to krásné, když může být venku jen v trenkách a tričku. Bylo vidět, že se mu tady líbí, hodně se smál, docela dobře spal. Poprvé si zkusil písek na pláži i vodu v oceánu, všechno se mu moc líbilo. Pro místní důchodce na bazénu byl největší hvězdou, dokonce od jednoho párku seniorů dostal dárek k narozeninám. Florida je rájem nejen pro důchodce, ale i pro děti.

Od podzimu do jara byse tady dalo pěkně žít. Tu všudypřítomnou dobrou náladu prostě udělá to sluníčko. Lidi jsou tu na sebe milí, nikdo nikam nespěchá. Takže na to, jaký je Bradenton zapadákov, tak je to vlastně malý ráj na zemi.

Napsal Lukáš Březina