V průběhu první sady, kterou jsme vyhráli 6:2, mě moje spoluhráčka napomenula, že bych měl neměl servírovat na tělo soupeřky, že se to nedělá. Svoji výtku doprovodila vážným pohledem, který říkal: „Neblázni, vždyť je to vlastně jen taková sranda zápas“. Vzal jsem to v pohodě, samozřejmě jsem podáním soupeřce nechtěl nijak ublížit.

No ve druhé sadě se nám už tolik nevedlo a moje spoluhráčka přestávala být v pohodě. Druhou sadu jsme prohráli v tiebreaku (5:7) a Alina Jidkova zahlásila rozhodčímu, že jde na toaletu. Tak sedíme a čekáme. Čekáme 10 minut, ruska nikde. Čekáme 15 minut, ruska stále nikde. Moje partnerka již začínala být velice podrážděná, což dokumentoval její výrok směrem k rozhodčímu: „Tak ta šla snad na ten záchod do Moskvy, ne?“.

Jidkova nakonec dorazila a šlo se hrát závěrečnou sadu. Jdu servírovat a najednou jaká to změna? Moje partnerka ke mě přijde a povídá: „Tref jí“. A každý další míč se opakuje stejná instrukce.

Přišlo mi to docela komické, ale v tu chvíli jsem zcela pochopil pravidla mixu. Tato tenisová disciplína se hraje uvolněně do té doby, kdy vyhráváte. Jakmile se začne prohrávat, hraje se všechno na toho slabšího z druhé dvojice. Většinou je slabší polovinou páru ženská a taky si to většinou šeredně odskáče.

Zápas jsme nakonec vyhráli 8:6 ve třetí sadě. Ale žádný sranda zápas to tedy nebyl, to vám povídám.

Jaroslav Levinský